• teplota
- primární zdroj – sluneční záření (infračervená složka – působí přímo, viditelná – nepřímo zpožděně = fotosyntetická fixace energie e rozkladné procesy)
- přenáší se zářením, prouděním a vedením – různé uplatnění ve vzduchu, vodě a půdě
- ovlivňuje aktivitu, délku vývoje a je omezující faktor výskytu organismů
- poikilotermní (bezprostředně závislý na teplotě) – mimo požadované teploty –neuspořádané teploty, strnulost chladem či horkem, smrt chladem či horkem, mikroorganismy, houby, rostliny a většina živočichů
- homoiotermní (nezávislý) – teplotu ovlivňují fyziologické procesy (svalová činnost, biochemické procesy) a morfologické struktury (izolační vrstvy), relativně stálá teplota závislá na dostatku potravy a pohybu, ptáci a savci
- vychýlení mimo požadované hodnoty – narušení až zastavení metabolismu, inaktivaci nebo denaturaci enzymů, ztráta vody či až vysušení, zmrznutí vody
- eurytermní – tolerantní
- stenotermní – specialisté
- teplotně nenáročné – extrémy: horké prameny – sinice až 88ºC;
- středně náročné
- chladnomilné
- žijící na sněhu a ledu
- zimní spánek (hibernace) – strnulost zimou, většina poikilotermních a někteří homoiotermní (zde aktivní snižování a zvyšování teploty)
- letní spánek (estivace) – při vysokých teplotách strnulost
• vlhkost
- euryhygrické – tolerantní
- stenohygrické – specialisté
- vlhkomilné – stanoviště s vysokou vlhkostí, mokřady, podmáčené louky, vlhké lesy př. porosty mechu, většinou bez ochrany proti vysychání, ale ochrana proti nadbytku vody
- se středními nároky
- suchomilné – nesnášejí vlhkost, četné adaptace proti ztrátám vody (schránky, šupinky, kostěné desky, zesílená kutikula, voskové povlaky, trichomy, odlišné hospodaření s vodou, parenchymatická pletiva se zásobou vody)
- ovlivnuje životní pochody – denní aktivita komárů a spol., určitá vhlkost impuls k vylíhnutí vajíček a kukel hmyzu, k páření…..
- rychlý průběh vegetativní i generativní fáze když je vlhkost (poušť, polopoušť, stepy) : efemery (jednoletky) a efemeroidy (viz světlo)
• atmosférický tlak
- větší nadmořská výška: pokles tlaku a kyslíku
- omezuje vertikální šíření, jejich fyziologické procesy a aktivitu
- lépe snáší kolísání poikilotermní, u homoiotermní jsou ptáci méně citlivý
- eurybarní – tolerantní,
- stenobarní - specialisté, savci
• proudění vzduchu
- vyvoláno: vertikálně – přemísťování různě teplých vzduchových mas, horizontálně – vyvolává rozdíl mezi oblastmi s různým tlakem
- ovlivňuje orientaci živočichů (šíření pachových signálů), vyvolává morfologické změny, umožňuje přemísťování a šíření organismů, působí větrnou erozy a urychluje vysychání půdy
- anemotaxe = směrované pohyby, pozitivní (vzlétání a plachtění proti větru), negativní (nesení větrem)
- hypsotaxe = vynášení teplým vzduchem, masařky, mnozí denní motýli
- anemofilie = roznášení pylu
- anemochorie = roznos plodů
- statičtí (horizontální proudy nad mořem – dlouhé plachtění) a dynamičtí plachtaři (vzestupné proudy teplého vzduchu nad pevninou)
• počasí a podnebí
- soubor povětrnostních faktorů, jejich momentální stav = počasí, dlouhodobý průběh = podnebí
- makroklima – určuje rozmístění hlavních typů vegetace a živočichů, charakter hrubě určuje zeměpisná šířka (od rovníku) a vzdálenost od oceánu
- mezoklima – klima určité krajiny – vzniká působením charakteru reliéfu, vegetačního krytu a činnosti člověka na makroklima
- mikroklima – bezprostředně ovlivněno charakterem aktivního povrchu, představuje klima malého spíše homogenního prostoru, př.: mikroklima korunového patra lesa
- kryptoklima = v uzavřených prostorech, př.: jeskyně, dutiny
- ekoklima = klima uvnitř biotopu – význam při posuzování přítomnosti a nároků jednotlivých druhů, někdy mikroklima
• oheň
- přirozený i založený člověkem
- v některých lesních, křovinatých a travinných společenstvech (subtropy a tropy = savany) je oheň rozhodující faktor který rozhoduje o udržování určitého stádia sukcese -> brání nastolit klimaxu = celoplošná homogenita prostředí -> zvyšuje celkovou diverzitu společenstev a celého biomu, současně urychluje rozkladné procesy, tok energie a koloběh látek
- pyrofyty = rostliny odolné ohni (některé borovice)
- níčivé působení na neodolné druhy a ty co nejsou schopny utéct (drobný hmyz, nelétavý bezobratlý)
• obsah plynů
- nejdůležitější kyslík (21%) a oxid uhličitý (0,03%)
- kyslík: limitující ve značných nadmořských výškách a ve vodním prostředí (rozpustnost ovlivněna: teplotou, hloubkou, promícháním, asimilační činnost rostlin, , rozkladných oxidačních procesech), nedostatek ve vodě v afotické zóně, v půdě jen vrchních pár centimetrů závislých na doplnění z atmosféry
- oxid uhličitý: uvolnuje se hořením, při rozkladných procesech a respiraci, odjímán z atmosféry fotosyntézou, , splachován srážkami a pohlcován vodou oceánů, ve vodě ovlivnuje pH
- metan – anaerobní mikrobiální rozklad org. látek
- sirovodík – anaerobní rozklad org. látek, především činností chemoorganotrofů, hromadí se u dna, zejména v moři a sirných pramenech, je jedovatý
- amoniak – jedovatější než sirovodík, uvolnuje se při větší akumulaci rozkládajících se org. látek
• reakce prostředí (pH)
- ovlivnuje druhovou skladbu rostlin na různých substrátech, kvalitativní a kvantitativní složení edafonu i zastoupení druhů ve vodních ekosystémech
- je dána koncentrací vodíkových iontů H+
- reakce vody je dána především poměrem mezi kyselinou uhličitou a jejími solemi
- dešťová voda (neznečištěná) – 5,7; mořská voda 8,1 – 8,3; sladké vody 3-10 – intenzivní fotosyntéza odjímá CO2 pH až 11; rašeliniště 3,5 – 5,5
- mění to kyselé deště (pH až 3), matečná hornina, hnojení, opad některých rostlin (smrk, brusnice –snižují, lípa, javor - mírně zvyšují),
- nízké způsobí narušení příjmu živin a osmoregulace, výměny plynů a aktivity enzymů – půdy a vody jsou chudé na bakterie a ochuzené o některé skupiny živočichů – rozkladné procesy a tím koloběh látek = pomalé
- extrémní nárůst pH – nedostatek volných živiny – postupné ochuzování edafonu a planktonu
- euryiontní – tolerantní
- stenointní – úzká valence
- acidofilní – pH do 6,4 – borůvka černá, kostřava ovčí
- neutrofilní – pH 6,5 až 7,3
- alkalofilní – pH nad 7,3 - třemdava bílá
• salinita
= obsah solí ve vodě a půdě
- dána především koncentrací chloridů, uhličitanů, síranů a dusičnanů vápníku, hořčíku, sodíku a draslíku
- sladká (méně než 0,1%) a slaná voda (3,5% - oceány, okrajová moře nižší, 25% vnitrozemské moře = saliny)
- salinita vyžaduje adaptace zvláště rostlin a mikroorganismů – překonání osmotického tlaku půdního roztoku, odstranování nadbytečných solí z těla
- halofyty – tolerují a obvykle vyžadují vyšší koncentrace solí v půdě, fakultativní – příležitostné, vyskytují se i jinde; obligátní – vyskytují se jen zde
- halofobní¬ – většina, nesnáší zvýšenou koncentraci soly, živočichové obývající výlučně tyto stanoviště – halobionti; halofiti – preferují tyto oblasti
• obsah minerálních živin ovlivnuje hlavně rostliny a mikroorg
- dusík: nezastupitelný zdroj pro růst rostlin a limitující faktor (suchozemské prostředí), rostlinám dostupný jako dusičnanový aniont (NO3-) nebo amonný kationt (NH4+)
- nitrofilní – náročné na dostatek N, kopřiva dvoudomá
- nitrofobní – nesnášejí zvýšený obsah N, klikva bahenní
- fosfor: limitující u vodních ekosystémů, dostupný ve formě fosfátů (poměr N:P – 10:1)
- N a P -> eutrofizace vod – nadměrné obohacování vod živinami -> rozvoj fytoplanktonu (vodní květ) i vyšších rostlin -> odumírání vodní vegetace a rozklad OH -> zhoršení vodní kvality (nedostatek kyslíku, vznik zápachu a jedovatých látek v anaerobním prostředí) -> ochuzení a změny ve vodním společenství
- částečně přirozeně, ale hlavně antropogenně (plachy, průsaky hnojiv, nečištěné odpadní vody)
- makro- a mikrobiogenní (stopové) prvky: dostupné ve formě rozpustné kationy či aniony, makrobiogenní – K, Na, Ca, Mg, S a Fe, mikrobiogenní – Mn, B, Cu, Mo, I, Zn, V, Co, Cl, Si a další
- vápník: půdy na vápencích a dolomitech (rychle odvádí vodu -> sušší a teplejší (vysoká koncentrace Ca = pH do alkalických hodnot) -> dochází k rychlé mineralizaci -> půdní koloidy nasyceny vazbou Ca2+ a Mg2+ a některé živiny jsou těžko dostupné (fosfor, železo, mangan aj.)
- kalcifilní – vyhledávají vápník v půdě, lomikámen latnatý
- kalcifobní – přítomnost vápníku v půdě nesnášejí, vřes obecný
• těžké kovy
- až na vyjímky působí negativně, uvolnují do prostředí z matečních hornin, dnes jsou zdrojem i průmyslové emise (výfukové plyny)
- nejdůležitější: Hg, Pb, Cu, Cd, Zn, Mn – v nízkých hodnotách stopové prvky, ve vyšších toxické (poruchy růstu a vývoje, hromadění v pletivech) -> dále v trofických stupních
- některé rosliny jsou indikátory těžkých kovů (zinek – violka)
Žádné komentáře:
Okomentovat