38. Mořské ekosystémy A)

- 98,8 % vody na zemi, 3,5% solí, 2,7% NaCl, bazické pH, isotonické prostředí (ale ne ryby, ty sladkovodní)
- fytoplankton (rozsivky, obrněnky), zooplankton (korýši, zadožábří plži, ploutvenky, láčkovci, červi), mikrobiální smyčka

- plocha mořského dna největší na kontinentálním svahu nad hranicí příkopů (3729 m)
• kontinentální šelf, kont. práh/lavice = příbřežní oblast za litorálem, podmořská část pevninské desky, vlastně epikontinentální moře
• supralitorál – příbojová zona, zkrápněný
• eulitorál – mezi hranicí přílivu a odlivu
• sublitorál – trvale zatopený
• kontinentální/pevninský svah = za kont. šelfem, zlomová změna hloubky
• riftové údolí = zářez v oceánském hřbetu
• abysální planina, hlubinná pláň = rovina na dně hlubokého moře
• mořský příkop = zářez v mořském dně

- dělení mořských zon, vertikální stratifikace (litorál, pelagiál, abysál)
• hadova zona – dno mořských příkopů
• oceánské dno
• hadalní zona – hlubokomořské příkopy
• abysopelagická zona – 4000m
• bathypelagická zona – 1000m
• mezopelagická zona – 100m
• epipelagická zona – pod hladinou

• bentická zona – u povrchu kontinentálního svahu
• hydrotermální vývěry „black smokers“

- hl. proudy
• termohalinní výměník
• okružní proud kolem antarktidy směrem na východ, zahrnuje povrchové, hluboké proudy i proudy u dna
• upwelling – vzestupné mořské proudy nesoucí s sebou živiny z mořských sedimentů
• jezera formace hlubokomořské vody – Labradorské, Gronské, Weddellovo a Rossovo moře
• působením větrů, rozdíly teplot (nerovnoměrné ohřívání), zemská rotace, přítoky z pevniny, sopečná činnost... projevy i vlněním hladiny
• výška do 12 m, max. 28 m, délka 300-1100 m
• vlnění se šíří 60km/hod
• tektonika -> zvedá/klesá dno -> tsunami (až 38 m, 800-1500 km/hod, nápadný odliv
• Coriolisovy síly
• vrstvy vody s teplotním rozdílem, nezávislý pohyb

- dmutí oceánu – vlivy Slunce a Měsíce, rozdíl 30 cm až 16 m, skočné dmutí, hluché dmutí

- teplota klesá k polům, obsah kyslíku k polům stoupá (rozp. 2 – 8 ml/l), obsah dusíku nejvyšší okolo Antarktidy a u SV Asie, největší konc. chlorofylu naopak na severní polokouli (limitující železo – hl. příbřežní oblasti)

- Chlorofyl je vhodnou mírou produkce fytoplanktonu, maximální produkce je na okrajích pevnin a dále v severních šířkáchů v obou případech jde oblasti bohaté na živiny, přinášené splachy ze země nebo vzestupnými mořskými ze dna moře.

- potravní pyramida tvaru V, biomasa prim. producentů malá (na rozdíl od jiných ekosystémů), ale rychlý obrat
- Biomasa konzumentů > biomasa producentů, na rozdíl od suchozemských ekosystémů
- karnivorové < producenti Akvakultury.

korálové útesy
- 25% druh. rozmanitosti moří
- t > 14°C, eufotická zona, málo živin, dostupnost HCO3, pomalá sedimentace (nejsou u ústí velkých řek, odnosy půdy je ničí) => vznik korálových útesů
- sedimenty velkých řek jsou ke korálům nepříznivé
- koráli žijí symbioticky s řasami, fotosyntetizují - potřebují růst na světle, v eufotické zóně a v nezakalené vodě
- koráli rostou pomalu - omezeny na oblasti s pomalou sedimentací (aby je sedimenty nepohřbily) a také vyžadují nízké koncentrace živin, neboť jinak by je přerostly řasové nárosty
- koráli jsou koloniálně žijící láčkovci s vápenatými schránkami, žijící v symbióze s fotosyntetizujícími dinoflageláty
- korálové útesy jsou nejprve rovné pod hladinou, hřbetové zvyšující se od pevniny (barierové) po zániku pevniny (eroze) atolové
- koráli jsou klíčovou složkou útesů, neboť vytvážejí fyzickou kostru ekosystému, podobně jako stromy v lese – velká diverzita ryb a nahožábrých plžů
- hl. diverzita Indonesie a Filipíny, zbytek pobřežní oblasti kontinentů v tropech
- korálové ryby – koralivorní a herbivorní

hlubokomořské vývěry
- extrémní ekosystém, objev v r. 1977
- zdroj E horká voda s rozp. minerály -> bakterie prim. produkce -> specializované org. (mnohoštětinatci, korýši, měkkýši)
- podél tektonických zlomů

ostrovní ekosystémy
Havajské ostrovy jsou jedním z nejodlehlejších sousostroví. Vznikly vývěrem magmatu z mořského dna. Ten neustále trvá, nicméně vyvřené ostrovy odjíždějí směrem k Japonsku s kontinentální deskou a jakmile ztratí kontakt s vývěrem magmatu, tak erodují a jsou splavovány zpět to moře. Tento proces je možné datovat, takže máme časovou řadu ostrovů známého stáří. Nejmladší je Velký ostrov (také nazýván ostrov Havaj) a stále roste, neboť je napojen na vulkanický vývěr - jeho různé části jsou staré od několika let do 150 tis let. Ostrov Molokai je starý 1.4 mil let, Kauai 4.1 mil let. Ještě starší ostrovy pokračují směrem k Japonsku již jako zcela erodované, přerostlé korálovým útesem = tedy jako atoly.

- hlavní znaky ostrovních společenstev:
• náhodné taxonomické složení
• explosivní radiace
• široké niky
• neobvyklé změny v ekologických nikách
• prázdné niky
• citlivost k invazním druhům

- teorie ostrovních ekosystémů
- velké ostrovy mají více druhů než malé a ostrovy blízké k pevnině mají více druhů než ostrovy izolované
- migrace nejprve vysoká, s rostoucím počtem druhů klesá - množství druhů migrujících na ostrov je omezené
- vymírání je opačná situace – s počtem druhů roste i rychlost vymírání - pravděpodobně větší konkurence mezi druhy a menší početnost populací
- po určité době se počet druhů ustálí a nastane rovnovážný stav mezi imigrací a extinkcí - rovnováha bude dynamická, neboť počet druhů zůstane stejný, přestože druhové složení se bude neustále měnit
- mnoho ostrovních druhů se mírně či nápadně liší od těch, co žijí na nejbližší pevnině


Mořský biocyklus:
• 71 % povrchu Země
• objem 1 305 000 000 km3
• obsahuje téměř 99 % vody, která není vázána v horninách
• odpar z moře 446 000 km3, z toho 9/10 se vrací zpět ve srážkách padajících na hladinu moře

Členění :
1) oceanické pásmo
2) kontinentální šelf (k. práh, k. lavice):
pevninské desky „vyčnívají“ pod hladinu oceánu různě daleko (několik až stovky km) – vysoce produktivní mělčiny

• kontinentální šelf : obvyklý pokles asi 2m na 1km od pobřeží
• končí pevninským svahem = zlom do hlubin
• průměrná hloubka oceánu 3 800 m
maximální hloubka 11 034 m (příkopy)
(pevnina: průměrná výška 700 m)